Nevídaná věc

30. července 2008 v 19:57 | J.
Už několikrát jsem tu vyprávěla o statečném řízku ibišku barvy tmavěžluté a vínovým okem, kterak s námi v září 2007 urazil 1500 km autem a 300 kilometrů po moři až z jižního pobřeží ostrova Sardínie. Řízek byl nejdřív ve vodě, kde zatrvrzele odmítal pustit kořínky, a tak jsem jej po mnoha měsících zasadila do hlíny a zaklopila skleničkou od zavináčů. Lístečky však časem opadaly a z kousku dřeva smutně koukaly jen malinkaté zelené ocásky. Na jaře 2008 jsem tady někde - a to prosím opravdu dost smutně - oznamovala, že to vzdal a že je po něm.

Já ho ovšem nakonec nevyhodila a hned řeknu proč. Prostě on nevypadal jako suché dřevo, vypadal jako živé dřevo s mízou, takový malý čouhající klacíček, ale bez listí. Nechala jsem ho stát na žhavém okně i v těchto horkých teplotách zaklopený sklenicí a když se mi zdálo, že je substrát suchý, zalévala jsem ho.

A dnes přišel šok: 10 měsíců po odstřižení z keře obráží a jsou na něm rašící malinké zelené lístečky. Kdybych to neviděla na vlastní oči, neuvěřila bych.

Dnes je vůbec ibiškový den: dostala jsem od kamaráda tři další barvy a verze květů, za chvíli to tady budu mít jako v ibiškovém království :o)
Hezké léto
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Daniel Bozner Daniel Bozner | E-mail | Web | 1. srpna 2008 v 7:15 | Reagovat

Já jsem si z buharska přivezl žlutý plný. Ani jsem se nepokoušel je množit řízkováním. Rovnou jsem si tam vybral vyzrálé téměř bezlisté výhony a zbytek listů jsem odstranil. Doma jsem je narouboval a všechny rouby se ujmuly. Je to mnohem jistější než řízkování. Ibišek se výborně ujímá anglickou kopulací.

2 Jitka Jitka | Web | 9. srpna 2008 v 16:40 | Reagovat

Danieli, Vy mi trochu vyrážíte dech - já zatím roubovat neumím, takže jen tiše závidím :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama